Ceny potravin budou v příštích měsících klesat, Češi v pohraničí ale stále preferují polské obchody. Co obnáší konsolidační balíček a jak si zabezpečit klidné stáří? To nám v rozhovoru prozradil Štěpán Křeček, poradce premiéra republiky a hlavní ekonom BHS.
Jako hlavní ekonom premiéra republiky má Křeček přehled o všech okruzích problémů. „Agenda se dynamicky mění. Když jsme začínali, tak jsme dořešovali pandemii koronaviru, energetickou krizi, začátek války na Ukrajině a letošní evropské předsednictví. Samozřejmě pokračujeme v řešení války na Ukrajině. A také toho, jak dostat pod kontrolu naše veřejné finance a boj s inflací. Nicméně to vypadá, že se nám to nakonec podaří,“ dodává ekonom.
Bez přírodního bohatství chybí státu kapitál
Podle Křečka má Česká republika obrovské dluhy. Týkají se dopravní infrastruktury, energetiky a vzdělání. Příští rok proto bude ve znamení investic. „Nejsme země, která by měla přírodní bohatství – nějakou ropu a plyn –, a tak se musíme orientovat na lidský kapitál. To budou hlavní témata – aby se zase zvyšovala životní úroveň v naší zemi a aby naše ekonomika rostla. My to řešíme teď, média budou až za rok,“ dodává Křeček k budoucí situaci.
V Česku chybí rozsáhlá infrastruktura dálnic i rychlovlaky. Prioritou by mělo být i dostavení jaderných elektráren. „Když sečteme finanční nároky, tak se bavíme o jednotkách bilionů korun. To jsou nepředstavitelné sumy. A já se snažím zamýšlet nad tím, jak takové peníze získat, aby to stát byl schopen profinancovat. Aby tady investice skutečně byly. Máme na to tým a věřím, že se blížíme k cíli a může se to povést,“ dodává optimisticky Křeček.
České peníze v zahraničních aktivách
Česká republika podle Křečka neumí řídit své finance a využívá spíše účetní přístup. „Jsem člověk z BHS a investicemi se živím. Mám pokročilejší způsoby uvažování nad tím, jak řídit finance – a to si musí osvojit i stát. Například se musíme zaměřit na PPP projekty,“ prohlašuje ekonom.
PPP projekt obnáší partnerství veřejného a soukromého sektoru v regionech. Jeho podstatou je dlouhodobý smluvní vztah mezi veřejným zadavatelem a soukromým partnerem. Obvykle trvá 15 až 30 let. „Stát dá jen malou část peněz a zbytek doplatí soukromý sektor. Investice se pak tady bude realizovat. Určitě tedy musíme vymyslet strukturované produkty, které umožní, aby do nich investovaly penzijní fondy. Je totiž obrovská škoda, že české peníze v českých penzijních fondech se investují do zahraničních aktiv – a to jsou obrovské zdroje,“ dodává Křeček.
Pilotní projekt dálnice D4, která bude zprovozněna v prosinci příštího roku, ukázal, že PPP projekty v Česku mohou fungovat. „Tam jsme tedy už odzkoušeli, že to funguje, a chceme PPP projekty využívat na další úseky dálnic – třeba D35. Tímto způsobem se bude budovat i posledních 30 kilometrů. Je důležité tímto způsobem financovat i železniční dopravu,“ prosazuje Křeček.
Polsko využilo dotace nejlépe, jak mohlo
Vzorovým státem, ve kterém fungují PPP projekty, je Polsko. „Poláci využili evropské peníze na to, aby si postavili dálnice. To, co dokázali za dvě dekády, je fascinující. Bohužel se ale mění pravidla čerpání evropských prostředků v Evropské unii. V novém programovacím období už nepůjde používat evropské peníze na stavbu dálnic. To jsme promeškali a jde o chybu předchozích vlád. Peníze ale můžeme použít na železnice. V tom stávajícím období je budeme chtít dočerpávat třeba ale i na silniční stavbu,“ popisuje možný vývoj infrastruktury Křeček.
Kontinuita v investicích potřebuje politickou podporu
Řešením jsou podle Křečka nástroje, které pomohou investovat peníze českých domácností přímo do české ekonomiky. „Je to řešení, jak zapojit úspory a pomoci naší ekonomice. Potom je to samozřejmě i o tom, že se využije různých pákových modelů. Známe to z privátního světa, kdy není potřeba financovat úplně celou investici, ale na část si je možno nějakým způsobem půjčit. Je potřeba vnímat i struktury – stát, jakmile proinvestuje peníze, tak automaticky a hned dostane mnoho peněz na daních, DPH, odvodech stavebníků a lidí, kteří se na tom podílí, zpět,“ vysvětluje postupy Křeček a dodává, že díky nim bude docházet k řetězení a zakládání nových investic.
Přicházejí levnější časy
Zákazníci v obchodech mohou pocítit snížení cen u některých druhů potravin. Hlavní otázkou zůstává, co přesně zdražování způsobilo. „Ceny se u některých potravin začaly snižovat. Nicméně já považuji za nešťastnou celou tu veřejnou diskusi na toto téma. Evidentně tady vznikaly falešné argumenty – hlavně u potravinářů a obchodníků. Třeba to, že jim dramaticky narostly náklady, a proto museli dramaticky zdražit. Teď vidíme, že všechny ty náklady, kvůli kterým údajně zdražovali, zase dramaticky klesají, ať to jsou ceny energií nebo zemědělských komodit. Už zase vymýšlejí nové argumenty, proč nemůžou zlevňovat,“ vysvětluje hlavní důvody cenové krize Křeček.
Ceny jsou vysoké, protože chybí obchody
Hlavní důvody leží podle Křečka v konkurenci obchodníků. „Je to nefér. A pravá podstata tématu je, jestli je tu dostatečná konkurence. Jestliže tady je konkurence, tak obchodník a ani potravinář si nemůže dovolit nezlevnit, protože konkurence by ho k tomu dotlačila. Bohužel se ukazuje, že na některých trzích konkurence dostatečná není. Zkrátka si mohou dovolit nezlevňovat, protože zákazník nemá na výběr a stejně musí akceptovat vyšší cenu,“ komentuje.
Za výrokem o Polsku si Křeček stojí. „Lidé by si měli nakoupit jinde a neměli by akceptovat přehnané ceny. Mimochodem, je to také protiinflační opatření. Ve chvíli, kdy se snižuje domácí poptávka, tak klesají ceny, klesá inflace, a to je hlavní problém, který tady máme. Je to podle mě na úrovni slovní intervence. Jde o výrok, který výrazně pomohl krotit inflaci,“ popisuje Křeček.
Obchody vlastní jeden majitel, klamou nás svou četností
Mnoho obchodních řetězců má stejného koncového vlastníka. Nabízející se postupy demonstruje Křeček na americkém způsobu. „V minulosti bylo běžné, že když třeba vznikal obrovský kartel – monopol u ropy a ropných společností –, tak přišel antimonopolní úřad, rozsekal to na malé části, aby si mezi sebou zase konkurovaly,“ vysvětluje.
„To je třeba případ Lidlu a Kauflandu nebo Penny a Billy. Možná se snaží působit, že jich je hodně, ale ve finále přes složité struktury končí v jednom místě. U nás je podle mě nepředstavitelné, že by třeba stát přišel a řekl: Tak, milý Agroferte, dělám z vás 10 menších částí a začněte si mezi sebou zase konkurovat. Spíše vidíme, že dochází k růstu cen a zákazník je pak nucený platit víc, než je potřeba,“ dodává Křeček.
Stěžejní podmínkou pro fungující ekonomiku je tržní konkurence. „Já se třeba velice negativně stavím k tomu, jak se naše doba zesložiťuje. Přidává se obrovské kvantum regulací. A ještě k tomu se člověk v podstatě nemůže vyznat v tom, co všechno musí splňovat,“ stěžuje si Křeček a dodává, že regulace nutí k tvorbě oligopolů. Založit nový obchod nebo novou značku mobilního operátora je proto skoro nemožné.
Ceny potravin v Polsku jsou snem pro české pohraničí
V Polsku jsou produkty levnější až o třetinu, plno Čechů tak jezdí dělat nákupy právě tam. Mezi hlavní příčiny toho, proč má Polsko nižší ceny, mohou patřit i velké zemědělské dotace. Ceny se nám jeví nižší i díky tomu, že koruna výrazně oproti zlotému posílila.
„Poláci mají štědřejší zemědělské dotace. V tom jsou naši zemědělci znevýhodněni, a to se samozřejmě také odráží v koncové ceně. Potom je to struktura producentů. Ano – mají tam větší konkurenci, je to větší trh a působí tam více subjektů. V tom mají určitě výhodu. Potom (možná trošku populisticky) ale faktem je, že taky mají nižší DPH na potraviny – to zase koncovou cenu sráží,“ vysvětluje polské ceny Křeček.
Konsolidační balíček přináší rozpaky
Konsolidační balíček s sebou nese velký otazník. Podle Křečka bude nepatrně snižovat ekonomický růst. Opozice si stěžuje, že zasáhne nižší a střední příjmové skupiny. „Já si to nemyslím. Balíček zasahuje všechny skupiny a je vytvořen tak, aby to žádná z nich příliš neodnesla. Zaměřuje se hlavně na firmy tím, že se zvyšuje daň z příjmů právnických osob. A zvýšení pocítí jenom firmy, které jsou v zisku. Jinak se daň neodvádí. Budou se škrtat dotace, samozřejmě hlavně ty firemní,“ dodává Křeček.
„Smyslem konsolidačního balíčku je, aby se ozdravily naše veřejné finance a abychom nevytvářeli tak obří schodky. Objemově největší položka konsolidačního balíčku je škrtání dotací. Některé firmy nám zmutovaly do takové zombie polohy, kdy už se ani tolik nevěnují samotnému předmětu svého podnikání, ale čerpání dotací. Jsou to často neefektivní, neproduktivní firmy přežívající na dotacích, a to se musí odbourat. Možná, že to bude znamenat, že některé firmy i zkrachují,“ vysvětluje možné dopady balíčku Křeček.
Důchodci se bojí nejvíce, důvody jsou ale neopodstatněné
Ohroženi nejsou ani zaměstnanci. „Tady se nejprve zrušila superhrubá mzda a přitom se výrazně snížily daně zaměstnancům. Teď se sice budou daně trochu zvyšovat, ale pořád budou nižší, než byly před zrušením superhrubé mzdy. Takže ani z pohledu zaměstnanců si nemyslím, že jde o nějaké drama. Pořád na tom budeme lépe než před rokem 2021, kdy se rušení superhrubé mzdy odehrávalo,“ vysvětluje Křeček.
Výtky přicházejí i ze stran současných důchodců. „Hodně se to spojuje s důchodovou reformou. Určitě to není o stávajících penzistech, ti můžou být v klidu. Penzisté jako jedni z mála měli valorizované penze, takže v příjmech mají kompenzovanou celou inflaci. To třeba zaměstnanci nemají. Tam docházelo k výraznému propadu v reálných příjmech. Do budoucna se budou změny v penzích dotýkat hlavně mladších ročníků. Samozřejmě se řeší, že si lidé musí spořit už v produktivním věku a připravovat se na ten postproduktivní,“ radí Křeček mladým lidem.
Důchod bude vždy, otázka je kolik
Náš důchodový systém o peníze nepřijde. Penzisté ale nedostanou půlku své mzdy jako teď, jednat se bude spíše o třetinu platu. „Od produktivní generace se vždy vyberou peníze, které se budou rozdělovat na důchody. Problém spočívá v tom, jestli se vybere dostatek. Po roce 2030 budou čerpat důchody silné Husákovy ročníky a na jejich místo přijdou slabší populační generace. Stále méně lidí bude pracovat na lidi v důchodu. Mzdy nebudou tak lukrativní,“ vysvětluje možné varianty Křeček.
Podle Jany Brodani z AKAT je ideální našetřená částka na důchod milion a půl korun. V dnešní situaci ale lidem peníze nezbývají. „Mnoho lidí žije od výplaty do výplaty. To je velký problém. Doporučuji, aby si v produktivním věku snažili pořídit vlastní nemovitost. To může ve stáří hodně pomoci. Ceny narůstají, a vzhledem ke stavebním předpisům ceny dále porostou. Přilepšení zajistí i odkládání financí bokem,“ radí Křeček dále mladým lidem.
Ve školství roste počet zaměstnanců, kvalita se ale snižuje
Řešením v konsolidačním balíčku by podle Křečka bylo i propuštění státních zaměstnanců, jejichž počet skokově narostl. Příkladem jde ministr zdravotnictví Válek nebo ministerstvo financí. Největší problém je ale ve školství. „Přijímali se pomocní pracovníci pedagogů. Tam počty zaměstnanců obrovsky narostly a vede to k tomu, že když je zaměstnanců ve školství moc, tak pak neohodnocujeme ty nejlepší tak kvalitně, jak by si zasloužili, což mě mrzí,“ stěžuje si Křeček.
„Je šílené, jak počty rostou. Musíme si uvědomit, že soukromý sektor vydělává na ten veřejný a není udržitelné, aby nám ten veřejný pořád rostl. Průměrný plat ve veřejném sektoru je vyšší než průměrná mzda v soukromém. Když se trochu proškrtá veřejný sektor a pracovní síla se vrátí do soukromého sektoru, tak pomůžeme naší ekonomice,“ dodává Křeček.
Jugoslávský princip vedení není dobrou volbou pro školství
„Souhlasím s tím, ať máme kvalitní školství. To něco stojí a je potřeba tam mít lidi. Ale, že by se nějak zázračně zvýšila kvalita, to moc nevypadá, spíše bych řekl, že v žebříčcích naši absolventi propadají. Třešinkou na dortu jsou univerzity, které žijí v jugoslávském modelu řízení,“ komentuje školství Křeček.
Jugoslávské vedení funguje na principu, kdy si vedení volí samotní zaměstnanci. „Dovedete si představit, jak asi pak ta instituce funguje? Jugoslávské společnosti krachují. Univerzity ale ne. Protože stát vždycky přijde a přidá tam další peníze. Zaměstnanci univerzity si ale zvolí vedení, které třeba nechce moc velké nároky a které vyplácí co největší odměny. A vzniká tam takový smrádek a teplíčko. Myslím si, že je potřeba trošičku i modely řízení v tomto smyslu upravit, abychom měli zase jedny z nejkvalitnějších univerzit na světě,“ vysvětluje Křeček.
Vzdělání se nedědí, ambice ano
Školství o peníze nepřijde, potíže problémových lokalit to ale nenapraví. Děti vysokoškoláků mají velikou pravděpodobnost, že dosáhnou vysokoškolského titulu. V problémových lokalitách se spokojí se základním vzděláním. „Já považuji za trošku nešťastné, že se nám celá veřejná diskuze o školství zúžila na to, že čím více peněz tam dáme, tím bude školství kvalitnější. Ono to samozřejmě do určité meze platí. S málem peněz se nedá dělat kvalitní školství, ale od určité míry je to podle mě o nastavení systému jako takového. Máme tady 2000 zřizovatelů škol a držet nějakou laťku, zvláště třeba v sociálně ohroženějších regionech, je obtížné. Systém by měl naopak vyrovnávat rozdíly a dávat šanci i znevýhodněným studentům. To se momentálně neděje,“ komentuje na závěr situaci Křeček.
