Projev předsedy vlády Petra Fialy na konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost

Vážený pane předsedo Senátu, vážená paní ministryně obrany, excelence, dámy a pánové, milí přátelé,

je mi velkou ctí opět zahájit tuto významnou konferenci, která se letos koná právě v den, kdy slavíme 25. výročí vstupu České republiky do Severoatlantické aliance.

12. březen 1999 považuji za jeden z nejdůležitějších dnů našich moderních dějin. Byl to den, který znamenal historický přelom pro naše bezpečí.

Naše vláda se od začátku soustředí na to, aby pro nás členství v NATO nefungovalo jako nějaká univerzální výmluva pro pasivitu a lehkovážnost. Chápeme jej naopak jako odpovědné partnerství.

Být součástí aliance nám poskytuje vůbec nejsilnější bezpečnostní záruky, ale také jedinečnou možnost koordinovat naše kroky se spojenci, a znásobit tak dopad našich vlastních iniciativ.

Heslem, že bezpečnost není samozřejmost – které se v posledních letech opakovaně potvrzuje – jsem se řídil vždy. A je to i krédo mojí vlády. Děláme všechno pro to, aby Česká republika měla aktivní, promyšlenou, sebevědomou a také čitelnou bezpečnostní politiku, protože jen taková politika dokáže odradit agresory.

Za uplynulé dva roky jsme se proto v bezpečnostní oblasti značně posunuli. Klíčovým úspěchem naší vlády je určitě závazek investovat do obrany 2 % hrubého domácího produktu, který jsme loni zakotvili v zákoně a který platí už od letošního roku.

• Aktuální rozpočet Ministerstva obrany přesahuje 151 miliard korun, dalších 8,6 miliard pokrývají obranné výdaje v ostatních rozpočtových kapitolách.
• Téměř polovina rozpočtu ministerstva obrany jde na investice do výzbroje, výstroje, infrastruktury a nejmodernějších technologií, které na mnoha úrovních přímo posilují naše bezpečí.
• A velkou část z těchto investic zajišťuje náš domácí obranný průmysl, ať už samostatně, nebo ve spolupráci se zahraničními partnery.

Mezi další, podobně důležité úspěchy v obraně České republiky počítám

• uzavření obranné dohody se Spojenými státy (DCA),
• zahájení intenzivní modernizace české armády,
• vypracování a přijetí nové bezpečnostní a obranné strategie našeho státu,
• rychlé přeorientování české energetiky směrem k nezávislosti na ruských zdrojích, který nám přinese celkovou energetickou suverenitu,
• naši vojenskou, ekonomickou i humanitární podporu Ukrajiny
• a v neposlední řadě odpovědné plnění úkolů v rámci NATO, například při obraně vzdušného prostoru nad východní Evropou.

O všech těchto tématech jsem tu mluvil v minulých dvou letech.

Dovolte, abych se v dnešním vystoupení podrobněji zaměřil na dvě nejaktuálnější témata v obranné politice, která zatím nejsou uzavřena:

• Na modernizaci českých vzdušných sil
• a na to, jak společně se spojenci reagujeme na přetrvávající konflikt na Ukrajině.

(V závěru v souvislosti s tím připojím ještě svoji poznámku ke zpochybňování našeho zapojení do konfliktu, která začínají zaznívat ve veřejném prostoru.)

Modernizace vzdušných sil patří mezi nejzásadnější změny v naší obraně od vzniku samostatné České republiky.

Ministryně obrany Jana Černochová na konci ledna společně s americkým velvyslancem Bijanem Sabetem podepsala memorandum, které nás přiblíží k pořízení 24 letounů F-35 páté generace.

Jde o dlouhodobý záměr, kterým plníme programové prohlášení vlády a který jsme znovu potvrdili v září loňského roku.

Pořízení samotných letounů vyjde na 150 miliard korun, celkové náklady i s provozem po celou dobu jejich životnosti přesáhnou 320 miliard. Půjde tak o největší zakázku v historii naší armády, a proto jí věnujeme patřičnou pozornost.

Nesmíme zapomínat na to, že jde o zabezpečení vzdušeného prostoru České republiky na velmi dlouhou dobu. Tato akvizice by měla pokrýt naše potřeby až do 60. let 21. století!

Rozhodnutí reaguje na měnící se podmínky ve světě a vychází z pečlivé analýzy převládajících tendencí uvnitř Severoatlantické aliance. Tato analýza nakonec F-35 doporučila jako dlouhodobé řešení s nejlepším poměrem výkonnosti a nákladů.

Pátá generace letounů F-35 má jednoznačný technologický náskok, který budeme moci využívat jako svoji podstatnou výhodu.

Letadla budou dodána mezi lety 2029 až 2035. Zdá se to být za dlouho, nicméně platí, že na strojích F-35 budou létat už současní studenti Univerzity obrany, z nichž se stanou taktičtí piloti.

Zakázka zahrnuje školení personálu, údržbu a logistickou podporu, stejně jako rozvoj dalších podpůrných služeb.

A součástí kontraktu je také průmyslová spolupráce dodavatelů – společností Lockheed Martin a Pratt &Whitney – s třinácti českými firmami a univerzitami, které se v rámci tohoto projektu zapojí do výroby komponent, výcviku, údržby, servisu samozřejmě také do výzkumu a vývoje.

Dámy a pánové, modernizace vzdušných sil má svoje kritiky, já ale věřím tomu, že bez špičkových taktických letounů se v dnešním světě prostě neobejdeme.

Ke stejnému závěru ostatně došly země, jako je Švýcarsko, Finsko či Dánsko, jejichž bezpečnostní politika je s tou naší v mnoha směrech srovnatelná a které se rozhodovaly podle stejných kritérií jako Česká republika.

Druhým tématem, které chci zmínit, je podpora České republiky válčící Ukrajině.

Od našeho loňského setkání bohužel nenastal výraznější posun, který by nám dával naději na brzké ukončení bojů. Mezi pravděpodobnější scénáře naopak patří pokračování vyčerpávací války, stupňování ruské agrese či dokonce rozšíření konfliktu.

Chci tu především ocenit, že velká většina západních zemí zůstává i po dvou letech odhodlaná a jednotná. Tato jednota posiluje bezpečnost náš všech.

Potvrdila to nedávná konference v Paříži, kde jsme společně se spojenci hledali možnosti, jak pokračovat v podpoře ukrajinské obrany.

Já jsem jménem České republiky zopakoval návrh na zajištění dodávek dělostřeleckého materiálu z třetích zemí, který jsem poprvé představil na únorovém zasedání Evropské rady a pro nějž se vžilo označení „Česká iniciativa“.

Tato iniciativa vychází z našeho dlouhodobého úsilí. Ukrajinu jsme od začátku podporovali nejen humanitárně, ale i diplomaticky a právě významnými dodávkami materiálu. Za poslední dva roky jsme na Ukrajinu dodali přes milion kusů velkorážové munice.

Na jednáních a mezinárodních konferencích jsme opakovaně upozorňovali na to, že i když Západ v tuto chvíli nemá přebytky munice, které by Ukrajině mohl darovat, není těžké zajistit ji z těch zemí, kde je jí dost.

Smyslem naší iniciativy je tedy získat munici na světových trzích, domluvit její financování a případně koordinovat její doručení Ukrajině. Využíváme při tom svoje kontakty na dodavatele ve světě a snažíme se tyto dodavatele propojovat se zeměmi, které jsou ochotny nákupy financovat.

Jde o velmi jednoduchý mechanismus, který ale přinese reálné výsledky pro ukrajinskou obranu a dokáže jí zajistit další podporu v období, kdy evropské země zatím nemají dostatek kapacit pro vlastní výrobu.

Nechci slibovat nemožné, protože i v ideálním případě bude trvat měsíce, než materiál úspěšně doputuje až na frontu. Česká republika je však schopna zajistit dodání několika stovek tisíc nábojů během tohoto roku. Už teď máme od spojenců závazně potvrzené nákupy 300 tisíc kusů munice, dalších zhruba 200 tisíc máme nezávazně přislíbeno.

Považuji to za skvělý úspěch. Jde o další důkaz toho, že jsme plnohodnotným, aktivním hráčem v evropské bezpečnostní politice a že dokážeme využívat svoje výhody, jak jsem o tom mluvil už na začátku.

A stejně tak jde o příklad úsilí, které bychom nedovedli dotáhnout do konce sami, nebýt excelentní spolupráce s našimi spojenci a jejich ochoty ke společnému postupu.

Mám obrovskou radost, že se k naší iniciativě v tuto chvíli připojilo už 18 zemí – od Kanady přes Německo či Nizozemsko až po Polsko.

Milí přátelé, konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost navštěvuji pravidelně. Byl jsem tu s vámi před lety, jako opoziční politik, když jsme společně volali po tom, že Česko svoji bezpečnost musí začít brát vážně a investovat do obrany mnohem víc a mnohem lépe.

Byl jsem tu s vámi po útoku na Ukrajinu, když všichni zdánlivě konečně pochopili, že naše požadavky celou dobu dávaly smysl.

V roce 2022 jsem na tomto místě připomněl, že ve válce s Putinovým Ruskem se neocitla jen Ukrajina, ale celá Evropa. Tehdy se sotva našel někdo, kdo by to chtěl zpochybnit.

A co dnes? Uplynuly dva roky. Ukrajina se stále statečně brání. Evropa se výrazně mění – soustředí se na svoji obranu, na energetickou soběstačnost či kybernetickou bezpečnost. To je pozitivní.

Zároveň se ale začíná projevovat únava a apatie, před kterou jsem tu varoval loni. Narážíme na projevy pohodlnosti, cynismu a zříkání se odpovědnosti.

Z opozičních stran teď dokonce otevřeně zaznívají názory, že aktivní účastí v tomto konfliktu uměle prodlužujeme válku a ničíme šanci na mír. A to je něco, co musím jednoznačně odmítnout.

Co ve svých důsledcích znamená teze, že podporou Ukrajiny – nebo dokonce pouhou aktivní bezpečnostní politikou – oddalujeme mír? Jakou alternativu navrhují lidé, kteří něco takového prohlašují?

Být pasivní by přece znamenalo nejen hodit přes palubu naše přátele a spojence, ale také klidně čekat, až Rusko přijde k nám a bude chtít i naši zem.

Znovu a znovu se potvrzuje, že Rusko se nezastaví, ani pokud bychom Ukrajinu obětovali. V přímém ohrožení jsou další země. Moldávie. Pobaltí. A v hledáčku jsou možná další. Rusko v dohledné době nepřestane považovat naši část Evropy za území, na které má podle nějaké zvrácené logiky nárok.

I proto moje vláda věří, že se nesmíme dívat stranou, když je náš soused nespravedlivě napaden. I proto už dva roky stojíme v čele zemí, které Ukrajině pomáhají.

Děláme to pro Ukrajinu, ale i pro sebe. Pokud budou imperiální ambice současného ruského režimu pokračovat, brzy ohrozí i nás. Proto musíme zajistit, aby se agrese a porušení mezinárodních dohod – zvlášť v takto zrůdném měřítku – setkaly s jasnou reakcí demokratických zemí.

Vím, že zrovna tomuto auditoriu to nemusím připomínat, ale stále platí, že v tomto konfliktu nelze být nestranný. Tento konflikt od začátku je černobílý.

S vědomím všech slabostí Západu, s vědomím všech výhrad, které kdokoli může mít proti Ukrajině: My jsme na správné straně. Ukrajina nic nevyprovokovala, pouze se spravedlivě brání. Ruský režim oproti tomu každý den zbytečně zabíjí civilisty a likviduje svoje politické odpůrce.

A tento konflikt se od začátku týká i nás. Žijeme v mimořádně bezpečné zemi, jsme na to hrdi, ale to není samozřejmost. Je na nás, jak na dnešní rizika odpovíme a jakou budoucnost si tím zvolíme.

Děkuji vám.

Petr Fiala, předseda vlády