Petr Fiala: Platy jako v Německu? Nikam jinam než k vyšším platům nemůžeme mířit. To je moje vize

Někdy citujete amerického prezidenta Ronalda Reagana, stalo se tak i letos v dubnu ve vašem nominačním projevu na sjezdu ODS. Reagan v roce 1980 používal jednu z nejchytřejších otázek všech politických kampaní. Ptal se: Máte se lépe než před čtyřmi lety? Když to budu parafrázovat: Máme se lépe než před třemi lety, kdy nastoupila vaše vláda?

Jak v čem. Zažíváme zcela nestandardní volební období plné krizí, které byly jedněmi z nejtěžších za několik posledních desetiletí. Byla to vlna covidu, válka na Ukrajině, následná uprchlická krize, energetická krize, inflace. To všechno dohromady ovlivňuje, jak se lidé mají.

A máme se lépe?

Provedli jsme zemi krizemi, zvládli jsme je. Některé výsledky jsou pozoruhodné, ale řada lidí má oprávněný pocit, že se má hůře.

Podle mě odpověď na tuto jednoduchou otázku ovlivní mnoho lidí v tom, jak budou příští rok volit. On tu větu používal i Donald Trump v nedávných amerických volbách. A vyhrál.

Naši voliči jsou inteligentní voliči. Na tu otázku se nedá odpovědět jednoduše, musíme přemýšlet nad tím, čím jsme prošli. Vím, že všichni nemohou mít pocit, že se mají lépe než před třemi lety. Už v příštím roce ale začnou lidé pociťovat zlepšení, nastane ekonomický růst, budou optimističtější z hlediska své budoucnosti a my jim budeme schopni představit všechny reformy, aby byla situace dobrá. To všechno dohromady bude ve volbách rozhodující.

Už když jste přebírali od Andreje Babiše v listopadu 2021 vládu, byla krize. Potýkali jsme se s těžkými důsledky covidu a začala růst inflace. Reálné mzdy proto pořád nedosáhly úrovně předcovidové doby. A to bude těžké voličům v kampani vysvětlit.

Jsou lidé, kteří ještě změny k lepšímu necítí, ale pocítí je. Platy porostou. Kdybych v kampani před volbami do Poslanecké sněmovny v létě 2021 slíbil, že průměrné důchody budou dnes téměř 20 700 korun, když tehdy byly kolem 15 tisíc, všichni by se mi vysmáli. Skutečně vysmáli. „Jak by mohly za tři roky vzrůst o čtvrtinu?“ ptal by se každý. Ale my brzy v průměrných důchodech překročíme hranici 21 tisíc korun. Na základě kroků naší vlády, reforem a modernizace země jsem proto lidem schopen před volbami slíbit lepší budoucnost.

Vy už jste slíbil v budoucnu platy jako v Německu, což vyvolalo obrovskou bouři kritiky a posměchu. Byl to jen výstřel v kampani, nebo je na tom něco realistického?

Už před časem jsem představoval vizi Restart Česka, kde jsem popsal, co chceme dělat a jaké kroky budeme dělat, abychom patřili mezi nejúspěšnější země. A ty kroky děláme – strategické investice, investice do infrastruktury, změny ve vzdělávání. Hovořil jsem také o sebevědomé zemi. Věty o srovnání platů s Německem je moje vize a moje představa, moje nabídka občanům.

Je ale realistická?

Řekl jsem u toho přesně to, co chci dělat. Neřekl jsem, že průměrná mzda u nás bude za čtyři roky stejná jako v Německu. Ale že je to moje vize. Mohl bych odrážet mnoha argumenty kritiku, která zazněla, ale jsem rád, že si toho lidé všimli, že se o tom hovoří, že to je téma a běží diskuse, jak tuhle vizi naplňovat. K vyšším platům musíme mířit, nikam jinam.

Oba jsme ve zralém věku, takže si sliby o platech a srovnání s Německem pamatujeme už z devadesátých let. I když je fakt, že platy u nás poskočily o hodně vpřed, na Němce ještě nemáme. Byly to tehdy i dnes jen plané sliby?

Nestalo se to, ale už jsme blíž. V 90. letech jsem měl taky podobné naděje a doufal, že by to mohlo být rychlejší, ale propast mezi námi a západním světem, kterou způsobil komunistický režim, byla obrovská. My je sice doháníme, ale oni nestojí na místě, jdou také vpřed. Ale v poslední době je rychlost zvyšování platů u nás větší než ve státech, se kterými se chci porovnávat. Začíná to být reálné.

Jenže to se nestane jen tak samo od sebe.

Přesně tak. Představa, že se to stane samo nebo tím, že stát bude do nějakých tabulek určovat vyšší platy, je naivní. To se stane jenom tím, že budeme více investovat, budeme vyrábět produkty s vyšší přidanou hodnotou, mít flexibilní pracovní trh, že budeme dělat věci, aby firmy měly peníze na to, aby mohly lidi dobře zaplatit. To je moje představa, v takové politice chci pokračovat. Problémem téhle země je, že prakticky žádná vláda nemá k dispozici dvě navazující funkční období, aby své vize realizovala. Místo toho zažíváme diskontinuitu.

Je to problém více západních zemí. Proč?

Je to neobvyklá nestabilita nejenom vlád, ale i kontinuity. Proto zvu lidi, abychom společně změnili historii, abychom my měli šanci dokončit změny, abychom pak měli platy jako v tom Německu. Tak jsem to myslel s výrokem o platech.

Na plakátech jste v koalici SPOLU sundali kravaty. Znamená to, že celá kampaň bude jiná než minule, že bude tvrdší a že hesel jako platy v Německu bude víc? Vy jste většinou zachovával klid, to se změní?

Klid se snažím zachovávat, ale chci, aby lidé také více viděli, co cítím, jak se na problémy dívám osobně a jak je chci řešit, protože situace je opravdu vyhrocená. Natáčíme rozhovor ve sněmovně a tady se odehrávají věci, které se v takové míře předtím neděly – permanentní obstrukce, zneužívání pravidel hnutím ANO. Což je realita, se kterou musíme pracovat. Příští volby nebudou standardní v tom, zda se chopí moci vláda levicová, či pravicová. Budou to volby o orientaci naší země. Zda budeme definitivně patřit k Západu, což se nám za naší vlády daří, nebo nás někdo bude táhnout na Východ.

Ano, budou to volby o charakter státu, ale k tomu se vrátíme za chviličku. Ještě chci zůstat u kampaně, která již běží a bude velmi konfliktní a uslyšíme hodně slibů. V legraci říkám, že kdo slíbí máslo za 30 korun, dostane 30 procent. A vy skutečně hovoříte o tom, že koalice SPOLU dostane 30 procent.

Klidně slíbím máslo za třicet, když budu vědět…

Fakt? To bude výborný titulek.

Moment! Ještě jsem to nedořekl. Slíbil bych máslo za třicet, kdybych věděl, že to je reálné, a kdybych cenu mohl ovlivnit. Pro diskutované platy můžeme vytvořit nějaké podmínky, aby byly reálné, s máslem je to složitější. Máslo se stalo nějakým symbolem, já se ale do debaty, zda mají krávy v mléku víc tuku, nebo méně, nebudu pouštět. U másla jsou každý rok před Vánoci cenové výkyvy. Vy jste řekl, že kampaň k volbám do Poslanecké sněmovny už běží. Zatím je to ale kampaň s malým ká. To, co vidíte teď, je kampaň na připomenutí a ukázání toho, co jsme udělali a v čem opozice lže. Chceme ukázat našim voličům, že sliby plníme.

Kdekdo nad tím ale kroutí hlavou. Asi se od vás očekává něco jiného.

Slyším a čtu komentáře: Co mu to ti poradci, proboha, poradili? Ať ten tým vymění. Přitom já teď spíše méně poslouchám rady a jsem to více já. Říkám: Berte nebo nechte ležet.

Volby v Americe, v Rakousku i jinde nerozhodly takzvané společenské otázky, třeba v USA potraty. Moc nezabírá ani téma klimatických změn. Všude voliči spíše řeší ekonomické otázky, třeba vysoké ceny. Bude tomu tak i u nás?

Inflace klesla, u něčeho vysoké ceny zůstaly. Jediným způsobem, jak to překonat, je, aby rostly reálné mzdy. A ty příští rok porostou. Vrátím se k vaší vůbec první otázce rozhovoru – někteří lidé si oprávněně říkají, že se nemají tak dobře jako předtím, ale to je důsledkem všeho, čím jsme si prošli. Ve volbách se určitě objeví praktická a hodnotová témata, například zda patříme více k Západu, či Východu, zda někdo nahrává Putinovi jako naivní mírotvůrce nebo jak se starat o svoji bezpečnost. Lidi ale samozřejmě od politiků především chtějí, aby jim nabídli lepší ekonomickou budoucnost.

Řekl jste před chvílí, že chcete být více svůj, chcete být autentičtější při prezentaci různých věcí. Nevadí to ale vlastně vašim voličům, kteří jsou zvyklí na střídmého Petra Fialu? Například v televizi jste udělal zajíčka, což je dnes už skoro kultovní. Uděláte tedy v kampani cokoli? Uděláte mi teď zajíčka?

Neudělám. Zajíček byl spontánní gesto. Možná ode mě lidi nečekají, že budu dělat některá gesta, ani to, co a jak budu říkat. Nejde o to, něco hrát, ale přišel čas, abych více ukázal něco ze svých emocí a způsobu, jak přemýšlím. Někdo na to není zvyklý, ale z některých věcí si dělám legraci. Jen to není tolik vidět.

Fenoménem kampaní bývají průzkumy, které většinou ale nevycházejí. Před volbami do sněmovny v roce 2021 přisoudily průzkumy koalici SPOLU maximálně 22 až 23 procent, ale reálný výsledek vyšplhal ke skoro 28 procentům. Nikdo také neodhadl, že hnutí ANO a Andrej Babiš nevyhrají. Jenže stalo se. Jak pak pracovat s průzkumy?

Hoďte je za hlavu. Průzkum preferencí může být metodologicky dobrý nebo špatný, a i když je dobrý, vyjadřuje jenom momentální náladu, ale nemusí přesně odhadnout výsledek voleb. To vidíme běžně. Průzkumy proto nekomentuji. Spousta lidí se rozhoduje až dva týdny před volbami. Zachytí to přesně průzkum? Často ne. Netrapte se proto průzkumy. Ani nechápu, že se jim média tolik věnují, protože realita bývá jiná.

Říkáte, že příští rok chcete získat 30 procent. Skutečně tomu věříte, nebo si s námi hrajete?

Vždyť mi nikdo nevěřil, že vyhrajeme minulé sněmovní volby. Ale vyhráli jsme. Když jsme kdysi na Masarykově univerzitě v Brně začali stavět kampus, nikdo nevěřil, že ho dostavíme. Říkali: Taková megalomanská stavba, jak je to možné? Dnes se sem jezdí dívat i ze světa. Podobná situace nastala, když jsem začal zachraňovat ODS. Nikdo nevěřil, že zachráním stranu. Ta dostala v říjnu 2013 ve volbách pouze 7,7 procenta hlasů. V lednu 2014 jsem se stal předsedou ODS a dnes jsme nejsilnější vládní strana. Když jsem oznámil, že chci být premiérem, četl jsem posměšné komentáře, že tomu nevěří ani moje žena. Jsem premiérem. Mým cílem v dalších volbách je 30 procent, protože chci pokračovat v práci a mít silný mandát.

České sněmovní volby jsou specifické v tom, že u nich existuje lídr na premiéra či premiérku, ale jsou tam pak lídři kandidátek v krajích. Už má koalice SPOLU vybráno?

Ještě se vrátím k tomu, o čem jsme hovořili. Jsem stoupenec politických stran a klasických institucí, napsal jsem o tom i spoustu knih. Ale uvědomuji si, že politika se mění v tom smyslu, že se hrozně personalizuje. Voliči chtějí lídra, kterému rozumějí a kterého znají.

A chtějí také silného lídra.

Ano. Pokud u toho máte pocit, že se měním, a proč vystupuji, jak vystupuji, tak se lidem snažím ukázat celou šíři své osobnosti, aby mě lépe pochopili. Někteří lidé už neuvažují totiž tak, že když volili vždy ODS, budou ji volit i nadále. Do hry vstupuje stále více osobnost konkrétního politika. Viděli jsme to i teď v Americe.

A Kamala Harrisová a demokraté prohráli na celé čáře, protože ona nevyzařovala silné lídrovství. Já se ptal ale na kandidátky – a zamluvili jsme to.

Jsme ještě na začátku, takže vám neřeknu, jak budou složeny. Hlavně musíme lidi přesvědčit, že projekt SPOLU je přirozený, že je pořád pravicový a má dostatečnou sílu. V příštích týdnech nás čeká složitá diskuse o třech věcech – o programu, lídrech v krajích a složení celých kandidátek. Jde mi hlavně o to, aby lídři v krajích byli autentickými reprezentanty programu koalice SPOLU. Pak to bude fungovat. A měli by to být lidé, kteří mají něco za sebou.

Kdysi byli hitem kandidátek lékaři či právníci, potom jsme viděli nástup starostů měst a obcí a také akademiků, včetně vás. Zažíváme ale složitou ekonomickou dobu a v naší politice chybí více ekonomů. Půjdete při sestavování kandidátek třeba tímto směrem?

Povolání a politika jdou ve vlnách. Nejsem si pak jistý, že když někdo něco vystuduje, je v tom oboru pak i dobrý, že se hodí pro politiku. Podívejte se na české ministry financí, mezi nimi byl i statistik, právníci nebo chemik. Pokud jde o ekonomiku, ODS byla v tomto směru vždy kompetentní, chci, aby to pokračovalo.

S chemikem narážíte na Miroslava Kalouska. Koalice SPOLU má dobré pozice v Praze, ve středních Čechách a v Jihomoravském kraji. V Americe se státům, kde je to vyrovnané, říká swingové. Jestli chcete uspět ve volbách, musíte uzmout i nějaké swingové kraje v Česku a tam v kampani přitlačit. Jak se na to díváte?

U nás je volební systém takový, že v menších krajích potřebujete hrozně moc procent, ale máte tam relativně málo mandátů. Pokud chceme vyhrát, musíme uspět ve velkých krajích a mít slušné výsledky v těch středně velkých. Na to musíme myslet i při tvorbě jednotlivých kandidátek.

ODS má silného vůdce v jižních Čechách, a to hejtmana Kubu, ale ten není příznivcem koalice SPOLU. Na jižní Moravě zase boduje lidovecký hejtman Jan Grolich. Pokud vím, ani jeden z nich do sněmovních voleb jít nechce. Jak je chcete do voleb zapojit?

Musíme je nějak zapojit, je to důležité. Věřím, že jak Martin Kuba, tak Jan Grolich podpoří naše kandidáty, i když kandidovat sami nebudou. Budu rád, když nám osobnosti s velkou autoritou v krajích pomohou.

Když se podíváme za horizont voleb, je pro vás pořád nepřekročitelným tabu, aby vládu někdy vytvořilo hnutí ANO a ODS? Mám na mysli situaci, kdy by to nešlo jinak.

Když uspějeme tak, jak chci, SPOLU bude mít 30 procent. STAN třeba kolem 15 procent a my budeme moci ve vládnutí pokračovat. Nad jinou variantou nepřemýšlím. Otázce o možné vládě s ANO čelím léta, ale ono to nedává žádný smysl. Nejde jenom o to, že mě Babiš uráží a některé urážky jsou za hranou. Ani v mezinárodním kontextu už není normální, co někdy předvádí hnutí ANO. Ale dobře, mohu nad tím mávnout rukou. Na čem bychom se ale politicky shodli? My nechceme dělat poloproruskou politiku, jak jsme už od Babiše mnohokrát viděli a slyšeli. Všechny ty řeči proti muniční iniciativě a o míru jsou jak z dílny propagandistů Vladimira Putina. Zažili jsme jeho zpochybňování pomoci jiným členům NATO, pokud by je někdo napadl. Ať se všichni pozorně podívají, co jsou zač Patrioti pro Evropu, jaké jsou tam politické strany a co chtějí. Proboha, to všechno dohromady ukazuje, jaké ANO je. Když Babiš ve vládě dělal zahraniční politiku, nerealizoval zájmy České republiky, ale zájmy Viktora Orbána. Možná to Babiš všechno dělá kvůli svému podnikání, ale to nemá nic společného s národními zájmy Česka. Takže si neumím představit koalici s ANO, nic by zemi ani nám nepřinesla.

Jak jsme zmínili, další volby do sněmovny budou i hlasováním o charakteru státu. Vidíme to z toho, jaké síly proti sobě stojí. Máme 35 let od listopadové revoluce, jak moc jsme Západ?

Naše vláda dala této zemi prestiž. Dnes je Česká republika díky námi zastávaným postojům považována za zajímavou a respektováníhodnou zemi, která patří do západní Evropy. To není můj názor, ale názor lidí v cizině. Když jezdím po světě, slyším to všude. Berou nás jako úspěšnou a bohatou zemi. Může to znít jako samozřejmost, ale je to výsledkem naší politiky.

K tomu ale nemusela přispět jen politika.

Ano, máme v současnosti mnoho úspěšných firem, které nejenom exportují, ale úspěšně investovaly v cizině, kam expandovaly. Což spolu se srozumitelnou, důstojnou a hodnotovou zahraniční politikou, která je současně pragmatická, vytváří pozici, že jsme pevnou součástí západní Evropy. Vytváříme koalice i mimo střední Evropu, například v některých věcech s Nizozemskem nebo Dánskem. To tu předtím nebylo.

Západ má proti sobě velmi zdatné a k destrukci odhodlané soupeře. Rusko, Čínu, Írán, Severní Koreu a další. Existují ale pochybnosti, zda jsme ochotni demokracii a svobodu bránit. Z jednoho nedávného šetření vyplynulo, že jen necelých třicet procent Čechů by bylo ochotno v případě války bránit svoji vlast se zbraní v ruce, navíc to říkají spíše lidé středního a staršího věku. U opozičních stran je podpora takového jednání ještě slabší. Takže jsme sice Západ, ale je otázkou, zda si to v případě nutnosti i dokážeme ubránit.

Někdo tak může odpovídat, protože se moc spoléhá na naše členství v NATO. Já říkám, že musíme ubrat kus ze svého pohodlí a dávat více peněz na zajištění naší bezpečnosti, obrany a armády. Možná na to nebudou stačit ani dvě procenta HDP, která na obranu dáváme dnes. Připomněl jste ale jednu důležitou věc. Rusko a Čína jsou velmi aktivní v ovlivňování lidí u nás i v jiných státech a při získávání vlivu. Vedou proti nám hybridní válku. Musíme proto aktivně bojovat v kyberprostoru a čelit dezinformacím. Experti hovoří o tom, že jsme v další studené válce. Podle toho se musíme chovat a jednat.

K charakteru státu patří i to, jaký vlastně je a jak funguje. V minulosti jste často říkal, že ODS chce takzvaně menší stát, tedy aby bylo méně regulací a omezení. Mám ovšem neodbytný pocit, že stát naopak do našich životů zasahuje stále víc. A lidé to bohužel, pro mě nepochopitelně, dokonce vyžadují. Co s tím?

V posledních letech se počet úředníků snížil, ale rozumím tomu, co říkáte. Chceme mít efektivnější stát, proto nejsem se situací, jak vypadá dnes, spokojený. Jde to pomalu a je to těžké. Zrušíte jednu regulaci a tři další na vás spadnou. Jdou jak z úřadů, tak z Evropy. Úkolem politika je s tím ale bojovat. O to se snažím a nevzdávám se, ale výsledek ještě není uspokojivý. Jedním z klíčů k tomu, aby se lidi cítili v této zemi lépe, je digitalizace…

… to říkáte poté, co musel ministr Ivan Bartoš opustit vládu kvůli zpackané digitalizaci stavebního řízení?

To se skutečně nepovedlo, jednalo se o velký problém. Ale máte občanku v mobilu, můžete si vyřídit registraci auta nebo sociální dávky z domova, máte on-line informace o očkování atd. Posouvá se to, budeme chodit stále méně na úřady. Také chceme, aby se srovnalo postavení občana a státu. Když občan nedodrží nějakou lhůtu, může dostat pokutu. Když stát nedodrží lhůtu, nic se nestane. To není správné. Zavedli jsme proto fikci souhlasu, tedy úřad se musí vyjádřit do určitého data, a když se nevyjádří, bere se, že s tím souhlasí. Nejde, aby úřady nic neudělaly a nic se jim nestalo. Musíme být na straně občana.

Dám jeden osobní příklad o digitalizaci. Požádal jsem si na jaře o starobní důchod, udělal to on-line z domova, trvalo to devět minut, nikde jsem nebyl, neviděl žádnou úřednici a vše klaplo. Celý můj pracovní život se vyřídil v případě penze za devět minut. Kdyby tak fungovalo všechno, pak budu digitalizaci státu chválit.

A to je ono. To je výsledek práce naší vlády. Ale existuje jedna ohromná bolest, kterou trpíme nejenom my, ale celá Evropa. Snižuje to pak naši konkurenceschopnost. Jsme naprosto přeregulovaní. Vidíme to pak v soutěži s asijskými zeměmi či se Spojenými státy. Regulace například snižují i schopnost uplatnit inovace. To musíme změnit na celoevropské úrovni. Něco se daří, něco ne.

Nevím, zda to lze v Evropské unii udělat. Mám pochybnosti.

Pokud nebude Evropa konkurenceschopná a ekonomicky silná, nebudeme nikoho zajímat.

K tomu všemu Evropa silně vyznává ideu sociálního státu, někdy mi to připadá jako odnož socialismu. To, co znělo u nás po revoluci, že se lidé mají o sebe postarat sami, bez chapadel státu, zdá se, mizí.

Což je pravda. Není možné, aby byl stát nějaká pojišťovna a všechno všem dal a všechno všem zařídil. Já se snažím o jiný postup. Určitě musíme lidem připomínat, že odpovědnost za svůj život máme každý sám. Stát může jenom napomoci. Stát má používat určité motivační nástroje, aby se to, jak se chováme, jak jsme odpovědni k sobě i druhým, projevilo v naši výhodu proti těm, kteří se tak dobře nechovají. Když se bavíme o tom, co dělat například se zdravotní péčí, a to je v souladu s tím, co říkají lékaři, preferujme ty, kdo se preventivně starají o své zdraví, jsou ukáznění. Něco takového bychom měli vymyslet, ale to je jen jeden příklad.

Hmm, já budu asi nepreferovaný, protože jsem část svého života někdy porušoval životosprávu, když to řeknu eufemisticky.

Třeba se polepšíte. Obecně ještě jedna věc k pojímání státu. Prošli jsme těžkým obdobím covidu, prošli jsme energetickou krizí, prošli jsme vysokou inflací, prošli jsme problémy s dodávkami strategických surovin atd. Stát má podle mě zasahovat a pomáhat ve chvíli, kdy se hroutí celé odvětví, ne když se hroutí jeden podnik. Pokud ale chcete uspět ve volbách, musíte také respektovat historické infrastruktury a sociálně-kulturní danosti, které v dané společnosti existují. A ty jsou v každé zemi trochu jiné. Srovnání proto pokulhávají. Já jsem český politik, proto respektuji to, co voliči chtějí u nás.

Snáší se na vás kritika zleva, zprava, shora, zdola. Přesto jsem našel okamžik, kdy jste byl jako premiér za hvězdu a kdy byl na vás národ hrdý. Vzpomínáte si, co to bylo?

Řekl bych, že cesta do obleženého ukrajinského Kyjeva v březnu 2022.

Ano, ruská vojska se tehdy snažila Kyjev dobýt, což se naštěstí nepodařilo. Takže jednu čárku vám píšu. Budou další?

Ta čárka vyjadřuje způsob, jakým přistupuji k politice. Mám odvahu dělat věci, kterou jiní nemají. A to není jen fakt, že jsem jel tehdy do Kyjeva. To je, že děláme a uděláme další reformy. Chci dělat hodnotovou, realistickou a pragmatickou politiku. Jsem si vědom toho, co je pravda a co je lež. To se dnes mnozí lidi snaží zpochybnit. Vím, co je dobro a co je zlo. Pojmenovávám to.

Je otázkou, zda vám to uvěří i voliči.

Budu dělat všechno pro to, aby mi uvěřili. A když mi uvěří, bude to dobře pro tuto zemi.

(Autor: Viliam Buchert)