Až 15 západních zemí se podle premiéra přidá k českému plánu co nejdříve dodat Ukrajině 800 tisíc kusů munice. Včera se na tom dohodl se státníky na setkání v Paříži. Jak velký význam by dodávka munice měla pro další vývoj války? Hostem Ptám se já je ministryně obrany Jana Černochová (ODS).
Celý rozhovor s Janou Černochovou můžete zhlédnout na Seznam Zprávy.
Česko ani dva roky po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu nehodlá v pomoci napadené zemi polevit. Ačkoliv z vlastních armádních skladů už podle dřívějších vyjádření ministryně obrany Jany Černochové není co poslat, Česká republika je aktuálně lídrem iniciativy na nákup stovky tisíc kusů dělostřelecké munice pro Kyjev ze zemí mimo EU.
S myšlenkou hromadného nákupu munice přišel poprvé prezident Petr Pavel v polovině února na bezpečnostní konferenci v Mnichově. K české iniciativě už se připojila například Francie a Nizozemsko. Podle odhadů premiéra Petra Fialy (ODS) by se mohlo přidat až 15 států. Evropské země také chtějí udělat vše pro nastartování zbrojní výroby.
Není na jednu stranu strašné to, když dva roky po začátku téhle fáze války na Ukrajině slyšíme od lídrů západních zemí, že je potřeba nastartovat zbrojní výrobu?
Je to hrozné. A já jsem se včera zdravě vytočila, protože jsem měla pozvané zbrojaře na Ministerstvu obrany, bylo jich tam kolem 15. Byli tam i zástupci dalších firem. A diskutovali jsme tam, jestli se přístup bank podnikajících v Česku zpravidla se zahraničními matkami zlepšil. Protože tam je zakopaný pes.
Zlepšil?
Nezlepšil. Naopak mají pocit, že některé banky mají restrikce ještě přísnější.
Pokud se tato překážka neodstraní, tak Evropa není schopná být konkurenceschopná výrobě v Rusku. A pokud chceme válku na Ukrajině vyhrát, a já ji vyhrát chci, tak se musíme nad sebou zamyslet.
Když jsem se dozvěděla, že opravdu k žádnému zásadnímu zlepšení nedošlo, tak jsem se rozhodla, že si tohle opravdu vezmeme s panem ministrem Stanjurou a premiérem Fialou jako zásadní téma do všech orgánů Evropské unie a budeme se snažit to tlačit, protože pak bychom nemuseli shánět munici ve třetích zemích.
A máte plán, co s tím?
Třeba můžeme dávat nějaké záruky. Problém je, že bohužel české zbrojní firmy nemají otevřené ani standardní účty. Banky jim neposkytnou provozní nebo překlenovací úvěry. Nebo jim neumožní, aby posílaly takzvané hladké platby za vojenský materiál nebo jim znemožňují platbu třeba do některých zemí, jako je Ukrajina, anebo z Ukrajiny do Česka.
Jak moc už dokázaly české zbrojní firmy navýšit svoji kapacitu výroby od roku 2022?
U jedné z těch společností, která se zabývá výrobou munice, je to dvakrát víc. U další společnosti, která se zabývá také výrobou munice, ale i výrobou těžké vojenské techniky, automobilů, to dokonce snad bylo čtyřikrát navýšené.
Je prostor ještě pro další navýšení?
Když se překonají ty překážky mezi bankami, tak bude mít celá řada firem také možnost získat finanční prostředky na to, aby expandovaly.
Trošku si to vykládám tak, že v tom možná není vždycky jenom dobrý úmysl. Řada těch bank má zahraniční matky v zemích, které také mají zbrojní výrobu. A vím od našich firem, že někdy je politika těchto bank taková, že netouží po tom, aby vznikla na evropském trhu další konkurence.
V Paříži se také včera posunula iniciativa, kde si Česko vzalo za své, že sežene 800 tisíc kusů munice pro Ukrajinu. Jak to pokračuje?
Pokud by fungoval normálně peněžní trh, mohli jsme zvyšovat kapacity doma, nemuseli bychom jako Česko shánět munici po světě. Naštěstí jsme neseděli s rukama v koutě. Moji kolegové na resortu obrany ty informace mají, kontaktují je i země, kde nějaké muniční zásoby jsou. Česko se rozhodlo, že bude prostředníkem, protože nebudeme čekat se založenýma rukama, chceme něco dělat. Některé země se samy přihlašují.
Ta iniciativa neskončí, dokud neskončí válka. Pevně věřím, že i ty země, které teď přispěly, budou chtít pokračovat a pomáhat dál do té doby, než se naše vlastní evropská výroba zvedne a bude tady probíhat standardní cestou. Chtěli bychom vojenský materiál přepravovat na Ukrajinu co možná nejdřív, ale nezáleží to pouze na nás.
Náčelník generálního štábu Karel Řehka teď vyvolal velké emoce svými slovy o tom, že by bylo namístě zvážit povinné armádní odvody. Je to na pořadu dne?
Není to na pořadu dne, neuvažujeme o tom. A pan náčelník generálního štábu svá slova potom vysvětloval na velitelském shromáždění, kde říkal, že to nebylo myšleno tak, že by prostě zítra byly odvody. Ale že je to jedna z věcí, která by měla v rámci administrativy probíhat. Ale já rozhodně nebudu ministryní obrany, která by tady někomu nařizovala nějaké povinné odvody.
Nejsou Řehkovy výroky občas trochu neuvážené?
Já jsem s náčelníkem generálního štábu na toto téma mluvila. Říkala jsem mu, že je zapotřebí, abychom věci spolu lépe koordinovali i v rámci tiskových výstupů. A věřím, že si z toho náčelník generálního štábu vezme ponaučení. To, že hovoří o věcech, které třeba v té veřejnosti rezonují, je naprosto v pořádku. Ale říkat něco o povinných odvodech, to je něco, co žádný z ministrů vlády Petra Fialy nemá v plánu, nemá to v plánu ani pan premiér a všechny nás to překvapilo.
Byla to chyba, že něco takového veřejně řekl?
Myslím, že vzhledem k množství vystoupení náčelníka generálního štábu to byla jedna z drobných věcí, které bych mu možná mohla vytknout. Ale když to beru komplexně, tak pan náčelník generálního štábu ty věci říká prostě bez obalu.
Na druhou stranu si myslím, že bychom neměli lidem zase malovat věci narůžovo, že ta situace prostě kolem nás úplně růžová není. Ale nechceme je děsit. To, že se připravujeme na všechny možné varianty, které mohou nastat, je naprosto v pořádku.
Jak teď vaše spolupráce funguje?
Asi neřeknu žádnou tajnou informaci, že jak pan náčelník generálního štábu, tak já jsme poměrně silné osobnosti, které někdy mohou v některých ohledech v debatách na sebe narazit. Ale je to lepší varianta, než kdybychom byli tichošlápkové, kteří neprosadí pro resort obrany nebo pro armádu věci, které jsme prosadili společně.(…) Chvilku trvalo, než jsme si území vykolíkovali, ale spolupráce funguje dobře.
Jak chcete personálně posílit armádu?
Hledáme všechny možné způsoby. Snažíme se oslovovat vysoké školy, střední školy, dokonce i na některých vysokých školách už dávají možnost participace na aktivních zálohách jako možnost nějakého zápočtu. Stejně tak se snažíme na středních školách oslovovat lidi, aby třeba šli studovat Univerzitu obrany.
Snažíme se vysvětlovat občanům, že vlastenectví není nenormální. Že naopak za tuhle zemi umírali lidé, již ve válkách bojovali ve prospěch naší svobody, naší demokracie. A tohle si myslím, že je problém, protože v průzkumech, když se lidí z mladé generace ptáte, jestli by chtěli participovat na obraně Česka, tak to tak necítí. A tady je zapotřebí, aby se už od školních osnov tyhle věci dostávaly do povědomí, protože po zrušení základní vojenské služby se řada lidí nedostává do žádného kontaktu s vojáky.
Na druhou stranu je celá řada lidí, kteří říkají, jak se můžeme my jako občané, kterým už není 20, zapojit do obrany země? A já jim říkám, že máme dobrovolné předurčení. Díky tomu, že legislativa je běh na dlouhou trať, tak vojáci mění zdravotní vyhlášku, aby lidé na dobrovolné předurčení nemuseli splňovat všechna zdravotní vyšetření. Aby tam třeba mohli být i lidé se zdravotním problémem. Aby někdo s hendikepem mohl sedět někde na štábu. Tyto lidi chceme získat, ale musíme je do systému dostat a nejdřív změnit zdravotní vyhlášku.
