Čeští učitelé by se v reakci na stále častější fyzické útoky mohli podobně jako jejich slovenští kolegové dočkat statusu chráněné osoby, řekla v rozhovoru pro iDNES.cz poslankyně a členka výboru pro vzdělávání Renáta Zajíčková. „K útokům na učitele dochází a myslím si, že by měli mít větší jistotu v tom, že je stát uchrání,“ říká.
Stojí školství skutečně na rozcestí, jak někteří tvrdí, nebo to přisuzujete klíčovým změnám, ke kterým dochází s mnohaletým zpožděním až nyní?
Opravdu naše školství ztrácí na tempu a strategie, která vznikla a která je nasměrována do roku 2030, v podstatě jenom opsala nesplněné úkoly, které obsahovala strategie do roku 2020. Takže to je jedna pravda. Ano, dobíháme úkoly, které jsme měli splnit před 10 lety.
Druhá věc je, že se musíme podívat na náš vzdělávací systém komplexně. Konkrétně se podívat na délku povinné školní docházky, podívat se na oborovou soustavu. Na to, v kolika letech děti chodí do první třídy a podobně.
Čili neřešit jenom to, co učíme a eventuálně, jak a kdo to učí, ale musíme se taky podívat na to, na čem to celé stojí. Máme dluhy z minula, například digitalizaci přijímacího řízení nebo parametrizaci asistentů pedagoga.
Lze něco takového stihnout během následujících dvou let, které zbývají do dalších sněmovních voleb, nebo je to běh na dlouhou trať?
Jak co. Například digitalizace přijímacího řízení. Ta může nastartovat změny. Díky ní stát získá informační systém a data, která může poté použít k inovaci středního vzdělávání. To by bylo velmi užitečné a je to věc, kterou lze stihnout v tomto volebním období. Potom jsou samozřejmě věci, které se nejdříve musí připravit a prodiskutovat.
Kontinuita na ministerstvu školství úplně není. Je to i tím, že v jeho čele se za dva roky vystřídali tři ministři. Vy sama jste vystudovaná pedagožka a nyní jste vidět více než ministr Bek. Vychází to z nějaké vaší dohody, nebo vidíte nedostatky, které chcete zkrátka řešit?
Obojí je pravdou. Já mám s panem ministrem Bekem soulad úplně ve všem. Pro mě je to člověk, který je na správném místě, rozumí tomu, má vize a má představu, jak má vzdělání fungovat.
Je pravda, že jsem přišla s poměrně komplexní reformou regionálního školství. S ním mám zkušenosti nejenom jako zřizovatelka soukromé školy, ale i z role zřizovatelky veřejných škol a z role ředitelky. Vím, co naše školství trápí, a proto se pouštím do změn, které to potřebuje, což je třeba novelizace hygienické vyhlášky.
Nehodnotím nyní vaši aktivitu, ale není špatně, že v čele změn primárně nestojí sám ministr Bek a že netlačí hygienickou vyhlášku a další témata kupředu?
Pan ministr Bek je určitě lídrem všech procesů. To, že neřeší hygienickou vyhlášku, vnímám. Důvodem je to, že jde o dílčí záležitost, která spadá primárně pod ministerstvo zdravotnictví. Co se týče nějakých zásadních změn, určitě o nich pan ministr Bek hovoří a já s ním v tomto naprosto souzním.
Podílela jste se na takzvaném „biči na učitele“ v rukou ředitelů, konkrétně o možnosti ředitele nařídit, jak bude učitel učit. Chápu potřebu posílit pozici ředitelů jako pedagogických lídrů, nicméně nejde spíš o nástroj, pomocí kterého může docházet k jednostranné šikaně?
Vždycky je to o lidech. Žádný ředitel nechce vytvářet atmosféru příkazů a zákazů. A obráceně přece každý učitel musí chápat a respektovat vzdělávací program dané školy. Ale nejen to, i nějakou filozofii, kterou ta škola má, například jakým způsobem bude hodnotit žáky.
Představte si situaci, kdy se rozhodne ve škole ředitel, že se bude hodnotit jenom slovně. Dejme tomu, že to schválí i rodiče před školskou radou. A teď si představte, že tam bude učitel, který se zasekne a řekne, že nebude slovně hodnotit, že je svébytná osoba. Řekne si, že si může dělat, co chce a bude dál známkovat.
Je zodpovědností ředitele, jak se bude učit, co se bude učit a kdo to bude učit. Pokud je filozofií školy, že se bude učit formativně, tak to ten učitel musí respektovat. Pokud ne, tak musí mít ředitel nástroj na to, aby si to nějakým způsobem vynutil, protože on za to zodpovídá.
Věřím, že se lidé dohodnou, protože je to o dohodě mezi učitelem, ředitelem, rodičem a tak dál. Nemůžete úplně všechny školní situace, které mohou nastat, předjímat a nějakým způsobem paragrafovat. Všechno musí být napsané v daleko obecnější rovině.
Jaké další změny ve školství plánujete?
Určitě musíme přetavit vize a myšlenky na reformu regionální školství do konkrétnějších plánů. To je úkol pro celé ministerstvo, celou vládu i pro odbornou veřejnost. Já chci dotáhnout hygienickou vyhlášku do konce. Chci také uspořádat kulatý stůl na téma prodloužení povinné školní docházky. Chtěla bych se zabývat i ochranou učitelů.
Doba není jednoduchá. K útokům na učitele dochází a myslím si, že učitelé by měli mít větší jistotu v tom, že je stát nějakým způsobem uchrání.
Chápu, že je to celé na začátku, ale nebude vám v tom například inspirací Slovensko, kde učitelé nejsou úřední osoby, ale mají status chráněné osoby?
Máte pravdu. Momentálně rešeršujeme, jak situaci řeší v zahraničí. Slovensko v té rešerši bude zahrnuto. Dále i Francie, kde to mají také nějakým způsobem ošetřené.
Není to ale tím razantnějším způsobem, kdy jsou učitelé úředními osobami. To určitě nepodporuji, i pro samotné učitele by to ve finále nemuselo být vůbec výhodné a myslím si, že najdeme jinou ochranu.
K útokům na učitele nedochází jen fyzicky, ale i slovně. Poté, co student zavraždil svého učitele, zase vyvstala otázka, zda by nebylo na místě, aby u škol byly rámy nebo jakési ochranky. Dřívější ministr Gazdík o to tehdy neměl zájem, uvažujete o nějakém podobném opatření?
Předešlo by se vstupu cizích lidí, ale většinou, pokud dochází k nějakým útokům, tak to jsou lidé zevnitř.
Myslím rámy, které by odhalily, jestli žáci nebo personál nemají u sebe střelnou zbraň nebo nůž.
Samozřejmě můžeme dělat tato opatření, která jsou ale nákladná. Asi je lepší jít cestou prevence, spolupracovat s dětmi, se studenty, samozřejmě s rodiči. Vyhodnocovat, monitorovat chování dětí a velmi rychle reagovat, pokud je nějaké podezření.
Samozřejmě nevylučuji, že se to nemůže stát. Na druhou stranu těch případů, že by někdo ohrozil nožem nebo zbraní učitele, je opravdu velmi málo. V současné době bych šla spíše cestou prevence a jiné ochrany, než do každé školy umisťovat rámy. Pokud se ale zřizovatel rozhodne, že to tak ve svých školách chce mít, tu možnost má už dneska.
Hodně probíraným tématem je i rozpočet na rok 2024. Máte zprávy o tom, s kolika penězi by resort mohl příští rok hospodařit? Protože letos to bylo 265 miliard. Teď se mluví o částce o 11 miliard nižší.
Vím, že se o tom stále jedná. I já se někdy jednání účastním. Samozřejmě že nás to zajímá. Já o tom jednám i s ministrem financí nebo s panem premiérem.
Jsem přesvědčena, že vláda včetně pana premiéra vnímá vzdělávání jako klíčovou kapitolu naší společnosti. Důkazem toho je, že jsme učitelům jako jediné profesní skupině uzákonili a garantovali 130 % průměrné mzdy, což je opravdu mimořádné. Já si myslím, že to je velmi zásadní a důležitý vzkaz učitelům a věřím, že rozpočet bude nějakým kompromisem. Věřím, že se nastartují právě změny, které zefektivní vynakládání peněz do našeho vzdělávání.
Věřím současné vládě, věřím panu premiérovi, věřím panu ministrovi školství a ministrovi financí, že vytvoří takový rozpočet, aby.byly zachovány všechny funkce, které naše vzdělávání má. Ale zároveň věřím panu ministru Bekovi, že se nám společně podaří nastartovat reformu.
Z novely, která řeší 130 % průměrného platu pro učitele, vypadla formulka o tom, z čeho se bude procento počítat. Už zaznívají zprávy nejenom o tom, že pro rok 2024 to má být průměrný plat z roku 2022, ale že by to možná kvůli úsporám mohlo být počítané z průměrné mzdy z roku 2021. Další zprávou je, že momentálně pan ministr prohlásil, že snížení rozpočtu školství prozatím vypadá na přibližně 11 miliard. S tím vlastně připustil, že by muselo skončit až 20 000 nepedagogických pracovníků. Mluví se už i o návrzích, které by školy slučovaly pod jedno vedení, měly jedny kuchařky a jednoho školníka. Není toto přece jen něco, co by mohlo podkopávat důvěru?
Ten rozpočet, který byl dán do eklepu (systém pro sdílení materiálů v mezirezortním řízení, poz. red.), byl ryze technického rázu, to byla pouze čísla. Od té doby, co tam byla vložená, už se významně proměnila. Původně tam byl propad rozpočtu školství 29 miliard, to bylo zhruba někdy před tím týdnem.
Dnes už je to nějakých 11 miliard. Jednání stále pokračují, takže jak jsem řekla, věřím tomu, že nedopustíme, aby došlo k nějakým otřesům a téměř vylučuji, že by tady docházelo k hromadnému propouštění v podpůrných profesích. Naopak, školy mají nedostatek kuchařek, uklízeček, školníků a nejsou schopné sehnat personál.
Nicméně už jsem četl na školských skupinách na Facebooku, že si učitelé stěžují, že mají málo peněz. A pokud by ten výpočet pro platy opravdu vycházel z roku 2021, čímž by nebyl úplně naplněn původní závazek, tak plánují odchod ze školství. Nebojíte se toho, že by tedy odcházeli?
Věřím tomu, že učitelé dostanou přidáno. Pan ministr školství mluví o nejméně třech tisících. Poslední statisticky uzavřený rok je 2022, z něj se dá přesně vypočítat 130 %. Vše ostatní, co by tady třeba bylo z roku 2023 nebo jak by vypadal rok 2024, by byly jen predikce a to velmi nepřesné.
Vím, nejste ministryní školství, ale můžete občanům garantovat, že školství zůstává i nadále prioritou?
Pro mě ano. Pro mě je to zásadní oblast. Já o školství takhle všude mluvím, přicházím s návrhy, náměty. Přesvědčuji o tom svoje kolegy, že nesmíme rezignovat na vzdělávání a řešit pouze tvrdé oblasti.
Je třeba nepodceňovat oblast vzdělávání a naopak vnímat, že pokud se chceme stát konkurenceschopnou zemí a být i třeba v některých oblastech lídrem, musíme už teď dělat změny ve vzdělávání.
Ano, ale já jsem to myslel spíš po finanční stránce, protože se má snižovat rozpočet i na vědu a výzkum.
Ale já jsem řekla, že Česká republika vydává na vzdělávání dostatek peněz, že musí dojít k přehodnocení a ke změně systému. Takže nemusíme do vzdělávání dávat peněz více, my jich dáváme dost. My s nimi musíme efektivněji hospodařit.
Myslíte si, že s digitalizací přihlášek dojde k zpřehlednění?
Jednoznačně. Digitalizace přijímacího řízení má mnoho výhod. Samozřejmě to bude mít velký pozitivní vliv na atmosféru, v které se přijímací řízení bude konat.
Ubude stresu, ubude takové nejistoty, bude to daleko transparentnější a státu přinese přesná a jasná data o nabídce středních škol i o chování žáků. Pokud stát s těmi daty dobře naloží, bude s nimi moct potom i lépe inovovat středoškolskou strukturu.
(Autor: Tomáš Matoušek)
